Lovosická 775 P9  190 00   M 607660843            centrotherm@seznam.cz

PROFESSIONAL HEATING

 Vývoj otopných soustav   Tvorba projektových podkladů    Projektujeme vytápění správně ?       Projekt uspoří víc než zateplení ?    Orientační ceny

=CRA=CENTROTHERM a SPOLEČNOST PRO TECHNIKU PROSTŘEDÍ odborná sekce 12 - projektování a inženýrská činnost, doporučují TERMOhydraulické řešení otopných soustav a sítí.                                                                 Podlahové vytápění

 Z čeho vznikla hodnota Kv ?       Panelové domy - renovace       Náprava funkce otop.soustav       Termostatické ventily jinak         Návratnost investic

 TERMO-hydraulické řešení sítí   Nová otopná tělesa Slant/Fin   Stáhněte si otopové křivky    Levné projekty vytápění   Převody a pomůcky         HOME

 

Vytápění - projektování - vývoj - výzkum

 Netopí vám podlahovky ?

 Na Internetu se to hemží výhodami podlahového
 vytápění a bohužel i diskusemi, z nichž vyplývá,
 že až podezřele často NEFUNGUJE !
 Když se příčina nenajde, dostane se "problém"
 až k nám a s ním i projekt špičkového odborníka,
 který byl renomovanou institucí (ani se raději
 neptejte jakou) doporučen. Vše je podle tohoto
 "superprojektu" smontováno, ale to, co je v něm
 obsaženo, jsou vlastně jen obrázky, jak se o tom
 zmiňujeme
jinde.
 Důkladné prostudování "superprojektu" potvrdilo,
 že projektant dokončil svou "superpráci" ve fázi,
 kde by skutečné projektování teprve mělo začít.
 Pro nezasvěcené připomínáme, že projektant si
 nejprve nakreslí obrázky a pak PROJEKTUJE.

 PROJEKTOVÁNÍM se přitom rozumí taková
 činnost, jejímž výsledkem jsou údaje pro
 seřízení soustavy, při kterém bude fungovat.
 V našem "superprojektu" jsme stopy takové
 činnosti nenašli a tak jsme se do dokončení
 pustili sami.
 Na rozdělovačích v patře nemůže být Hdif
 menší než 21290,41 Pa, protože menší
 tlak by nestačil pro nejzatíženější okruh.
 Nejméně zatíženým okruhem je těleso, na
 jehož potrubní rozvod je naopak požadován
 Hdif 47,58 Pa, což při průtoku 20 kg h-1
 nelze vyvážit žádnou z instalovaných
 armatur. Na rozdělovače v přízemí působí
 Hdif 31244,72 Pa, ale potřebný je 3961,58.

 Výsledkem poměrně nákladného "superprojektu"je otopná soustava s mnoha zkratovými průtoky,která ani fungovat nemůže (mimochodem
 ty dodatečně instalované vyvažovací ventily Crane jsou až záchranným opatřením podle našich výpočtů, protože jinak by "podlahovky v
 patře" uživatele bytu nezahřály). Trvejte proto na tom, aby Vám projektant doložil kompletní hydraulické výpočty a v nich nejen tlakové ztráty
 jednotlivých okruhů, ale i seřízení všech armatur při kterém bude soustava zaručeně fungovat, aby projektant také vůbec za něco ručil.

 Podlahové vytápění a
tepelná čerpadla
 patří k moderním, ale poměrně nákladným zařízením. Nejsou to "jednoduché stavebnice, které si snadno sestavíte sami",  jak si to
 představují někteří projektanti a dokonce někdy i výrobci. Mají-li vykazovat bezporuchový a ekonomický provoz, pak vyžadují stejně pečlivé
 projektování, jako všechny ostatní systémy. Právě u zařízení s vysokými pořizovacími náklady vám projekt zajistí návratnost vložených
 investic a správnou funkci. Obecně jsou tepelná čerpadla nízkoteplotním zdrojem tepla a patří k nim nízkoteplotní otopná soustava, jako
 třeba nízkoteplotní otopné plochy nebo podlahové vytápění, které má nesporně své výhody a nevýhody.
 Výhodou je stylově čistý interiér bez ošklivých těles, ale i podlaha musí být trvale čistá, abychom ve dne i v noci neinhalovali mikroskopický
 prach trvale stoupající vzhůru, spolu s "vůní" ponožek a bosých nohou, které po takové podlaze chodí, o upadlých drobečcích z potravin 
 a případných "nehodách štěňátek" ani nemluvě. Výhodou je "teplo od nohou" a nižší teplotní rozdíl ve vertikálním pásmu místnosti, ale 
 vyšší povrchová (nášlapná) teplota podlahy než 26°C až 28°C je naopak hygienickou chybou. Výhodou je stabilizovaný tepelný výkon, který
 je rozložen po celé ploše a působí příjemně, nevýhodou je, že vlivem vysoké setrvačnosti může být stabilizovaný "až moc".
 Samozřejmě, že regulovat se dá i podlahové vytápění, ale se zpožděním. Snížením teploty cirkulující vody jsme ještě nesnížili povrchovou
 teplotu podlahy a protože zde působí tepelná setrvačnost, musí se čekat až vychladne, nebo až se naopak ohřeje. 
 U milovníků koberců to může trvat poměrně dlouho a mezi tím se může vnější teplota opět změnit. "Učeně" se tomu říká "fázový  posun 
 teplotních amplitud vnějšího a vnitřního prostředí", který se příliš nesnáší s úsporami tepla pružně reagujícími regulačními procesy, v nichž
 obecně vidíme nejúčinnější prostředek k dosažení požadovaných úspor tepla.
 Zátopová a doběhová doba bývá u podlahového vytápění přibližně desetkrát delší a rozdíl mezi teplotou otopné podlahy a vytápěné  
 místnosti je v průběhu otopné sezóny cca desetkrát menší než u klasických otopných těles, což vyvolává otázky hlavně v oblasti regulace
 tepelného výkonu. Zatímco u klasických otopných těles činí při vnější výpočtové teplotě -12°C povrchová teplota cca 80°C, u podlahového
 vytápění činí jen cca 26°C. Při vnější teplotě +12°C činí povrchová teplota klasických těles cca 40°C a často kladenou otázkou je, jakou
 povrchovou teplotu musí mít při te = +12°C otopná podlahová plocha, což si v tomto krátkém příspěvku ukážeme včetně postupu, jakým  
 lze k uvedeným výsledkům dospět. Z výsledků vyplyne, že zatímco u klasických těles potřebujeme v průběhu otopné sezóny změnit teplotu
 povrchu cca o 40°C, u podlahového vytápění potřebujeme v řešeném příkladu změnit povrchovou teplotu o 26 - 22,26 = 3,74°C. Z těchto
 rozdílných požadavků pak vyplývají i rozdílné požadavky na kvalitativní regulaci klasického a podlahového vytápění.
 
 Ještě krátká zmínka o relativně dobrém laickém nápadu, "topit v kamnech nebo v krbu s topnou vložkou a ohřívanou vodu ukládat do
 akumulační nádrže, ze které by se při přerušeném přikládání čerpala do podlahovky".Takové "přikládání do kamen" by ovšem muselo být
 vyřešeno tak, aby nebyla překročena mezní teplota vody odebírané z akumulační nádrže a tím ani hygienicky zdůvodněná povrchová 
 teplota podlahy 26°C, což může být přinejmenším nepříjemné omezení. Eventuelní nadměrná teplota v akumulační nádrži by totiž mohla
 celý systém i poškodit a na druhé straně by takový systém nezačal fungovat dříve, dokud by nebylo v nádrži dosaženo potřebné teploty.
 Zátopový stav takového zařízení by se tedy ještě prodloužil. Jistě by se to dalo technicky vyřešit, ale bezpečnější je systém automatický.

 Čemu se říká "samoregulační schopnost podlahového vytápění"
 Na obr.1 je jednoduchá pomůcka pro určení potřebné aktivní plochy podlahového vytápění, vycházející z měrného výkonu 64,02 Wm-1 
 při povrchové teplotě 26°C, na které můžeme "samoregulační schopnost" dobře vysvětlit.
 
 

=CRA=DELTA Research Thermohydraulic

ČEMU NÁM KLASICKÉ VÝPOČTY ZABRÁNILY POROZUMĚT

 Zjednodušený příklad bez konkrétní "tv"a toku tepla
 "dolů"
 
Má-li místnost tepelnou ztrátu 640 W, pak při povrchové
 teplotě podlahy
tp = 26°C a teplotě místnosti ti = 20°C
 potřebujeme aktivní podlahovou plochu 640/64 = 10 m2
 a tato plocha bude mít v místnosti za těchto podmínek
 tepelný výkon právě 640 W.

 Pokud by při vzestupu venkovní teploty, nebo působením
 tepelných zisků, vnitřní teplota místnosti stoupla z 20°C
 na 24°C, tepelný výkon aktivní plochy by automaticky
 klesl na: 10 m2 x 19,1 W/m2 = 191 W.
 K tomu by zdánlivě došlo samovolně, aniž bychom nějak
 regulovali topnou vodu a snížený výkon bude sám působit
 ve prospěch udržení původní teploty místnosti.
 Tomuto jevu se občas říká "samoregulační schopnost"
 podlahového vytápění, ale není to všechno tak jednoduché.
 Kdyby do podlahového vytápění nadále proudilo stejné
 množství topné vody o stejné teplotě a přestup tepla do
 místnosti by se snížil z 640 W na 191 W, mohla by opět
 stoupnout povrchová teplota podlahy.
 Pokud by například stoupla i jen o 1°C, už by při
tp = 27°C
 nečinil tepelný výkon 191 W, ale 10 x 29,9 = 299 W.
 
 Obdobně, pokud by vnitřní teplota místnosti z ti = 20°C
 klesla na ti = 15°C, činil by při
tp = 26°C tepelný výkon
 10 x 124,7 = 1247 W, ale při zvýšeném ochlazování
 povrchu podlahy, by její teplota byla nižší.Pokud by dosáhla
 například jen
tp = 24°C, činil by výkon 10 x 100 = 1000 W.
 
 Software =CRA= umí dnes závislosti mezi teplotou topné
 vody, povrchovou teplotou podlahy, předávaným tepelným
 výkonem a jeho působením dosaženou teplotou místnosti
 propočítat a může zajistit regulaci podlahového vytápění
 (a samozřejmě i kombinovaného vytápění) . Protože
 ale závislost požadovaného tepelného výkonu na okamžité
 vnější teplotě může být u jednotlivých místností různá,
 mohou vzniknout nároky na individuální regulaci okruhů PV.

 Obr.1 Měrný tepelný výkon podlahového vytápění při různé tp podlahy°C a ti°C.

Z výše uvedeného vysvětlení "samoregulační schopnosti" podlahového vytápění vyplývá, že tato schopnost sama o sobě nemusí stačit a PV (nebo obecně
kombinované vytápění) vyžaduje regulaci.Výsledky na obr.1 odpovídají vztahu q = 8,92 x (tp-ti)1,1,uvedenému na TZB-info Ing.Baštou a ptali jste se nás na původ 
konstanty 8,92. Jde o správné zjednodušení základního vztahu




kde umocněný podíl teplotních rozdílů je násobený experimentálně ověřeným měrným tepelným výkonem, obdobně jako u otopných těles (u vodorovných ploch
lze při postačující přesnosti počítat přímo s teplotním rozdílem). Exponent lze pak snadno určit z měření při různých stavech.
Ke konstantě 8,92 dospějete jednoduchou úpravou:





 Moderní návrh regulace podlahového vytápění s konkrétní teplotou vzduchu místnosti "tv"
 Extrémně zjednodušené vzorečky oboru vytápění vedou často k nesprávným úvahám a proto se problému regulace trochu věnujme. Regulujeme-li ve vytápění
 cokoliv, musíme nejprve znát mezní požadavky na regulaci a níže uvedenými informacemi můžete být překvapeni, protože klasické zjednodušené úvahy
 budeme muset vyměnit za trochu přesnější - termohydraulické. Budeme se však přitom  maximálně snažit, nezabřednout do složitostí a u jednoduchých
 vzorečků zůstat. Uveďme jednoduchý příklad malé místnosti se dvěma ochlazovanými stěnami a plochou střechou. Pro uplatnění výše uvedených vzorečků
 potřebujeme tedy znát mezní rozdíly povrchových teplot podlahy "tp" a vzduchu v místnosti "tv" v rozsahu regulace vytápění pro vnější teplotu te = -12°C až
 te = +12°C. V rámci určení požadavků na regulaci konkrétní místnosti musíme proto nejprve určit, jakou povrchovou teplotu má podlaha mít například při vnějších
 teplotách -12°C, 0°C a +12°C a hodnotu výsledné teploty místnosti "ti" ve všech vzorečcích nahradit příslušnou požadovanou teplotou vzduchu "tv", odpovídající
 příslušné vnější teplotě "te". Připomínáme, že při jednotlivých teplotách vzduchu "tv" je při každé vnější teplotě vždy dodržena výsledná teplota místnosti ti = 20°C.
 Pozn.: Kdybychom počítali s teplotou ti = 20°C, byla by při všech vnějších teplotách stejná, nemohli bychom správně určit požadavky na regulaci a skutečná
 výsledná teplota místnosti by byla při regulaci vždy nižší než 20°C, protože bychom přiváděným tepelným výkonem nekompenzovali nižší povrchové teploty stěn
 při prostupu tepla stěnami do vnějšího prostředí při nižších vnějších teplotách "te".

 Charakteristika požadavků konkrétní vytápěné místnosti z výpočtu tepelných ztrát (zjednodušeno)
 Při všech vnějších teplotách je v místnosti zajištěno větrání 8,905 m3h-1, "tie" je teplota místnosti bez vytápění, "tv" je teplota vzduchu při ti = 20°C, Qc je ztráta.
 te = -12°C   tie = 10,19°C   ti = 20°C   tv = 20,50°C   Qc = 502,66 W
 te =   0°C    tie = 13,42°C   ti = 20°C   tv = 20,34°C   Qc = 337,78 W
 te =+12°C   tie = 16,64°C   ti = 20°C   tv = 20,18°C   Qc = 172,89 W

(1)

(2)

(3)

(4)

 Určení požadované otopné plochy podlahy při
 te = -12°C
 
Ze vztahu (1) pro tp = 26°C a tv = 20,50°C činí měrný
 tepelný výkon q = 58,17867 Wm-2.
 Pozn.: Zjednodušeno o "tok tepla dolů" z podlahy.




 Ze vztahu (2) požadovaná otopná plocha F = 8,64 m2.




 Ze vztahu (3) můžeme ověřit výkon P = 502,66 W.

 Určení požadovaných povrchových teplot podlahy
 v průběhu otopné sezóny
 pro libovolný tepelný výkon podle vztahu (4)







 Tepelné výkony "P"se při různé vnější teplotě "te" musejí
 rovnat příslušným tepelným ztrátám místnosti, takže ve
 vztahu (4) pro te =   0°C P = 337,78 W a
                pro te =+12°C P = 172,89 W,
 přičemž místo "ti" použijeme teploty vzduchu "tv".
 Dostaneme požadované povrchové teploty podlahy tp pro
 te = -12°C   tp = 26,00°C (tu jsme vlastně zvolili)
 te =    0°C   tp = 24,17°C
 te = +12°C  tp = 22,26°C

 Tímto postupem jsme získali požadavky na povrchovou
 teplotu podlahy v průběhu otopné sezóny.

 Obr.2 Tepelný výkon podlahy při různých povrchových teplotách a různých teplotách vzduchu.

 V obr.2 jsou (černě) navíc uvedeny teploty vzduchu "tv", jakých by bylo v místnosti dosaženo, kdyby podlaha měla jinou než správnou
 povrchovou teplotu. Záleželo by na tom, jak dalece by se okamžitá teplota vody projevila na okamžité povrchové teplotě podlahy 
 v závislosti na vnější teplotě.
 Kdyby například topná voda měla okamžitou teplotu, při které by v průběhu otopné sezóny činila povrchová teplota podlahy  stále 26°C,
 byly by v místnosti následující teploty vzduchu "tv":
 Při te = -12°C     ti = 20°C  tv = 20,50°C (což je projektovaná správná hodnota bez přetápění)
 Při te =    0°C     tv = 21,56°C (což je přetápění o 21,56 - 20,34 = 1,22°C a stojí nás cca 7,32% možných celoročních úspor)
 Při te =+12°C     tv = 22,64°C (což je přetápění o 22,64 - 20,18 = 2,46°C a stojí nás cca 14,76% možných celoročních úspor).
 Neregulované podlahové vytápění proto nemůže být plně úsporné.
 Celý uvedený příklad platí pro podlahové vytápění s měrným tepelným výkonem cca 64 Wm-2 při tp - tv = 6K a poslouží zde k ukázce,
 jak se dopracovat k potřebné otopové křivce. Zároveň vyplyne, jak ve vytápění platí výpočty a nikoliv pouhé "zkušenosti a názory".

 te = -12°C

 te = 0°C

 te = +12°C

 Psali jste nám, že v základních rovnicích pro návrh podlahového vytápění je nepříjemný hyperbolický tangens "tgh", proto uvádíme ještě
 dvě jednoduché pomůcky, kterými se jeho výpočtu zbavíte.
 Rovnici pro tepelný výkon okrajové plochy jsme proto upravili na tvar:

                                         kde   
                                     

 
 Hodnotu členu "X" odečtete pro charakteristické číslo podlahy "m" a rozteč trubek "l" z grafu 1

 Rovnici pro výpočet rozdílu mezi střední povrchovou teplotou "tp" a teplotou vzduchu jsme pro vás upravili na tvar:
 


                                                 kde    



 Hodnotu členu "Y" odečtete pro charakteristické číslo podlahy "m" a rozteč trubek "l" z grafu 2

 
 Kompletní vzorce pro výpočet podlahového vytápění jsou
 dostatečně známé (Cihelka str.168, Bašta TZB-info, atd.),
 proto zde uvádíme jen v zjednodušující pomůcky, v jiných
 pramenech neuvedené.
 Souhlasíme s vámi, že v literatuře uváděné výpočtové vztahy
 působí zmatečně  a vyvolávají dojem nehomogenní struktury,
 jejíž výsledky nakonec stejně závisejí  na volených, "ničím
 nepodložených hodnotách". Celý algoritmus výpočtu budou
 muset teoretikové ještě značně vylepšit. 
 V rovnici o dvou neznámých si pomáhá tím, že jednu 
 neznámou zvolí a pak se již celá konstrukce odvíjí od výsledků,
 vyplývajících ze zvolené hodnoty. 
 Když pak v uvedeném příkladu navíc kombinuje výpočtovou  
 a grafickou metodu, vznikají další nepřesnosti. 
 Výpočet nakonec stejně vede k iteraci.
  
 Je zajímavé, že s těmito postřehy nepřicházejí specializované
 profesionální firmy, zabývající se navrhováním a realizací
 podlahového vytápění včetně vývoje software, ale přemýšliví
 projektanti nedokonalost návrhových algoritmů snadno
 rozpoznali. Zřejmě to nebude tím, že "profesionálním firmám
 je všechno až tak dokonale jasné" , jak se navenek tváří. ...
 Celým tímto příspěvkem tedy napomáháme propagaci PV,
 ale nezakrýváme jeho nedostatky a zřejmě celosvětově
 nevyřešenou regulaci v oblasti projekčního návrhu, proto zde
 uvádíme některé pomůcky.

 Z rovnice pro výpočet rozdílu "tp - tv" už při známé teplotě
 povrchu podlahy "tp" můžeme odvodit požadovanou střední
 teplotu vody v trubkách "tm" a z ní i teplotní spád a průběh
 teplotních parametrů vody v závislosti na vnější teplotě "te",
 tj. otopovou křivku, která v publikovaných grafech vývojářů
 klasického řešení oboru vytápění chybí.

 Pomocí členu "Y" můžeme pak pro povrchovou teplotu
 podlahy v průběhu otopné sezóny "tp" a odpovídající teplotu
 vzduchu "tv" při známé tepelné propustnosti vrstev nad 
 trubkami
"La" a při známém součiniteli přestupu tepla
 na povrchu podlahy "
ap" spočítat požadovanou střední
 teplotu vody "tstř"(v původních rovnicích označenou "tm").





 Například pro charakteristické číslo podlahy m = 9, teplotu
 vzduchu tv = 20°C,
La = 8, ap =12 a rozteč trubek I = 0,20,
 z grafu odečteme hodnotu Y = 0,796 a pro okamžitou povrch.
 teplotu podlahy tp = 28°C bude požadovaná střední teplota
 vody  tstř (v klasických vzorcích "tm") = 35,08°C. Pro další
 povrchové teploty "tp" a teploty "tv" v průběhu sezóny lze pak 
 sestrojit otopovou křivku. Z grafu lze  samozřejmě také
 odečítat požadovanou rozteč trubek při změně tepelné 
 propustnosti vrstev, která se promítá do char.čísla "m".

 Vidíme, že i zde termohydraulika umožňuje řešit úkoly oboru,
 které se zdají v klasickém "hydraulickém" pojetí "neřešitelné".
 V tomto případě jde o řešení, které v současné době hledají
 kolegové v Německu.

 Q = 502,66 W

 Q = 337,78 W

 Q = 172,89 W

 Tepelný výkon okrajové plochy "Qo" se pohybuje řádově kolem 10% až 15% tepelného výkonu
 "Qp" a přesný výpočet hodnoty "Qo" je méně důležitý, než níže uvedený výpočet střední teploty
 topné vody z teplotního rozdílu povrchové teploty podlahy "tp" a teploty vzduchu v místnosti "tv".
 Jde-li navíc o kombinované vytápění (PV + otopná tělesa), nemusíme "Qo" přesně počítat.

 Pro dosažení správného tepelného výkonu PV a pro jeho regulaci v závislosti na vnější teplotě "te",
 je naopak důležitý přesný výpočet teplotního rozdílu (tp - tv) a z něho i požadované okamžité
 střední teploty vody "tstř", která je v původní rovnici vlevo poněkud nešikovně označena "tm".
 V klasickém projektování je to obtížné, protože klasické projektování s teplotou vzduchu místností
 "tv" nepočítá a místo ní používá výslednou teplotu místnosti "ti". Ta je ovšem při všech vnějších
 teplotách "te" stejná a je-li stejná i povrchová teplota "tp", výpočet průběhu závislosti "tstř" na "te" 
 je pak v klasickém projektování neproveditelný, nebo chybný.

 Termohydraulika, které je věnován celý náš web, je moderním řešením 21. století, umožňujícím nejen navrhování podstatně lépe fungujících
 a daleko úspornějších otopných soustav všech druhů, ale hlavně další rozvoj oboru vytápění ke kvalitativně vyšší úrovni.  Termohydraulika
 objevuje a napravuje chyby klasického projektování, zpřesňuje regulaci a znamená  doslova revoluci v ekonomice vytápění budov.

 Nakonec možná ještě jedno překvapení. Termohydraulické zpracování laboratorních měření tepelného výkonu článkových otopných těles
 prokázalo, že jejich exponent pro přepočet výkonu nečiní 1,33 ani 1,25 , ale přesným výpočtem konvekční a radiační složky při vzájemném
 bočním osálání článků tento exponent vycházel v hodnotách kolem 1,15. To je hodnota blízká hodnotě exponentu pro podlahové vytápění,
 která podle posledních průzkumů činí 1,1 (viz Bašta TZB-info). Do výpočtu článkových otopných těles byl zaveden součinitel "m", který
 vyjadřuje vliv vzájemného bočního osálání článků a umožňuje výpočet nelineární závislosti výkonu radiátoru na počtu článků. Má-li pak
 měřený radiátor s deseti články výkon například 1200 W, lze vypočítat, že 1 článek nemá 120 W, ale 169 W a celý výpočet tak lépe
 odpovídá laboratorním měřením, při exponentu 1,15. Pro kombinované podlahové a radiátorové vytápění jsou z hlediska sjednocení
 parametrů proto vhodnější radiátory, než desková tělesa.

při rozteči trubek "I"

 při rozteči trubek "I"

 Dodatečně jste ještě žádali o uvedení otopové křivky k příkladu - zde je.

 
Při tepelné propustnosti nad trubkami La = 8 a pod trubkami
 
Lb = 0,8  a při voleném maximálním teplotním spádu Dtm = 8 K,
 je požadovaný průběh teplotních parametrů topné vody uveden
 na obrázku vlevo, současně s požadovaným průběhem povrchové
 teploty podlahy.

 Ptáte se, proč upozorňujeme na to, že požadavek na průběh teplotních
 parametrů jednotlivých topných podlah může být individuální.

 Do průběhu teplotních parametrů se promítá množství faktorů, ale
 připomeňme alespoň ten nejdůležitější. Někteří se občas zlobí když
 zde zdůrazňujeme, že pokud nepoužíváme termohydrauliku, tak
 vytápění NEROZUMÍME a toto je jedna z mnoha situací, kdy si to
 můžeme vysvětlit. Bez termohydrauliky nemáme důvod přesně
 propočítávat průběh energetických nároků na vytápění jednotlivých
 místností v závislosti na vnější teplotě a proto ani nevíme, že tato
 závislost je u každé místnosti jiná. Stejně tak je jiná i teplota každé
 místnosti v závislosti na přiváděném tepelném výkonu i na průtoku
 teplonosné látky, takže je i jiná otopová křivka, regulace teplotou,
 regulace průtočným množstvím, atd. . Rozumět vytápění, znamená
 mít k dispozici silný výpočtový model,bez jehož výsledků nemůžeme
 míru vlivu jednotlivých faktorů ANI OBJEVIT, natož jim porozumět.
 
 Takovým silným výpočtovým modelem algoritmy klasického
 projektování nejsou a proto v oboru vytápění vznikají fámy, falešné
 představy a nedorozumění. Vytápění je obor termický a nikoliv
 hydraulický a porozumět mu, znamená  pracovat přímo s teplem,
 nikoliv jen s průtoky teplonosné látky a působení přenášeného tepla
 pouze předpokládat. Když předpokládáme, vytápění nerozumíme,
 protože předpokládané a reálné hodnoty se často výrazně liší.

 Q = 502,66 W
 tv = 20,50°C
 
Dtm = 8 K

 Q = 337,78 W
 tv = 20,34°C
 
Dtm = 5,38 K

 Q = 172,89 W
 tv = 20,17°C
 
Dtm = 2,76 K

 Obor vytápění je takovými předpoklady, fámami a mýty přednášenými veřejnosti doslova přeplněn, což nám všem znemožňovalo řešit
 správnou funkci a ekonomiku vytápění projektovým procesem. Projektový proces je přitom jediným prostředkem, kterým lze požadované
 funkční parametry otopných soustav zjistit. Absence silného výpočtového modelu vedla k masovému rozšíření náhradních metod měření
 a vyvažování, které opět neumožňují vytápění porozumět (a správné funkční parametry v soustavách nastavit), protože jsou založeny na
 
problému komparace. Uvedení náhradních metod do celosvětové praxe byly věnovány astronomické finanční částky, ale vývoji algoritmů
 silného výpočtového modelu nebyl věnován ani cent. Přesto je to dnes právě silný výpočtový model, který umožňuje ekonomickou funkci
 otopných soustav zajišťovat a vytápění porozumět. Na vývoj algoritmů jsme věnovali všechny dostupné finanční prostředky,ale na masové
 rozšíření SW už nestačily. Proto zde dnes můžete nové zásadní informace oboru pouze číst, ale sami je zatím nemůžete masově používat.
 Jedním z cílů vývojového týmu je vytvoření ekonomického prostředí, které by umožnilo, aby silný výpočtový model mohli používat všichni.

 Kombinované vytápění
 Už mimo rámec řešeného příkladu si ukažme ještě dvě zajímavosti, kvůli kterým se při absenci výpočtového modelu dokáží naši topenáři
 "do krve hádat", protože nemohou argumentovat konkrétními výsledky a musejí stavět pouze "názor proti názoru".První co pravděpodobně
 napadnou, je zvolený maximální teplotní spád
Dtm = 8 K, který jim může připadat příliš veliký z hlediska pocitové tepelné pohody při
 plošném rozvrstvení teplot podlahy. Protože nevycházejí z vypočítané otopové křivky, zapomínají na to, že jejich částečná pravda platí
 v průměru jen cca 6 dnů v roce a při te = +12°C pak už teplotní spád
Dtm = 2,76 K. Kdyby k vnější teplotě te = -12°C přiřadili teplotní spád
 například jen poloviční, museli by celoročně čerpat dvojnásobné množství vody. A protože tlakové ztráty rostou přibližně se čtvercem 
 rychlosti (v trubkách stejného průměru tedy se čtvercem množství), potřebovali by celoročně cca čtyřnásobnou čerpací práci.
 Druhým důvodem k "ostrým sporům" je přesvědčení, že "okruhy radiátorů a PV nemohou pracovat se shodnými teplotami vody", protože
 oba okruhy mají "jiný přepočtový exponent". Sledujme tedy co se stane, když oba okruhy se stejnými parametry pracovat budou.

 Obr.3  První veřejně publikovaná individuální otopová křivka PV

 tpodl = 22,26°C

 tpodl = 24,17°C

 tpodl = 26°C

 tp = 34,87°C

 tz = 26,87°C

 tp =30,25°C

 tz = 24,87°C

 tp = 25,48°C

 tz = 22,72°C

 Při všech venkovních teplotách "te" je výsledná ti = 20°C

 Konstantní průtok vody - důležitý pro
 hydraulické vyvážení okruhů PV

 Zjednodušený příklad návrhového postupu

te°C voda tp°C
voda tz°C
vzduch tv°C
výsledná ti°C
výkon PV (W) výkon PV (%) radiátory
ex=1,15 m=4
radiátory
ex=1,25
desková tělesa
ex=1,33
max.rozdíl
proti PV
-12 34,87
26,87
20,50
20,00
502,66 100,0 100,0% 100,0% 100,0% 0,0%
0 30,25
24,87
20,34
20,00
337,78 67,2 66,2% 63,9% 61,9% 5,3%
12 25,48
22,72
20,18
20,00
172,89 34,4 33,0% 30,0% 27,8% 6,6%
 Z výsledků vyplývá, že při stejných parametrech vody v průběhu otopné sezóny pro oba okruhy, budou největší rozdíly dílčího výkonu
 vykazovat desková tělesa (s největším exponentem), ale ani u nich nepřekročí při stejné regulaci rozdíl výkonu 6,6%. To je hodnota, která
 nemusí ve vytápěné místnosti vyvolat odchylku ani 0,5°C (zvláště bude-li podílová plocha těles cca o 10% předimenzována, protože
 eventuelní nadbytečný výkon otopných těles může být snadno eliminován termostatickými hlavicemi). Pravdu tedy mají ti, kteří říkají, že při
 kombinovaném vytápění (a zvláště při podílu radiátorů menším než 50% výkonu potřebného k vytápění) nemusejí být oba okruhy odlišně
 regulovány. Upozorňujeme však, že to vyžaduje značnou plochu otopných těles a učinit takové rozhodnutí bez podrobných výpočtů, může
 být riskantní. Problémem tedy není sama regulace výkonu, ale požadovaná otopná plocha doplňkových radiátorů. Kdyby měl radiátor
 v této místnosti pokrývat 30% celkového výkonu, musel by mít výkon 0,3 x 502,66 = 150,8 W. Při tp = 34,87°C, tz = 26,87°C a tv = 20,5°C
 by pak (použijeme-li zpřesněný výpočet s ex = 1,15 a m = 4) musel mít 9,36 = 10 článků KALOR 500/160 s průtokem 16,23 kg.h-1 a na
 tento průtok by musel být dimenzován a seřízen termostatický ventil. Jeho termostatická hlavice by přitom musela být nastavena tak, aby
 při případném vzestupu teploty nad 20,5°C byl omezován výkon radiátoru. Na okruh radiátoru, připojeného ke stejnému rozdělovači jako 
 okruhy PV, působí stejný diferenční tlak. Pokud by tento tlak činil 10 kPa a TRV DANFOSS RA-N by byl nastaven na N = 2 (Kv = 0,08
 
Dp = 4,146 kPa a tlaková ztráta potrubí by činila 76 Pa), musel by okruh tělesa být doplněn regulačním šroubením s tlakovou ztrátou
 5,778 kPa (Kv = 0,07, takže už by to nemohlo být šroubení DANFOSS RLV) a hlavice DANFOSS RA 2020 by musela být nastavena
 na hodnotu NH = 3,91, zatímco například hlavice K6000 pro TRV HEIMEIER by musela být nastavena na hodnotu NH = 3,17.
 K těmto výsledkům se však klasickým projektováním bohužel nedopracujeme a zkuste si představit pozici soudního znalce, který má 
 posoudit, zda je klasický projekt správný a proč třeba více vody proudí okruhem radiátoru než podlahovým vytápěním, takže je v místnosti
 chladno. K takové chybě by totiž stačilo jen nesprávné nastavení termostatické hlavice, které se v klasickém projektování vůbec neurčuje.
 Předmětem stížností pak může být zdánlivý paradox, kdy otevíráním termostatické hlavice teplota v místnosti naopak klesá, protože okruh
 PV je zkratován průtokem přes radiátor. Ten svou plochou není schopen zvýšený tepelný výkon do místnosti předat, ale v okruhu PV
 s dostatečnou plochou průtok vlivem zkratu klesá. Teplota v místnosti bude při otevírání termostatické hlavice klesat, i když teplota vratné  
 vody z radiátoru bude stoupat - a "záhada je na světě".
 Soudní znalec, vybavený klasickým výpočtovým modelem a celoživotními zkušenostmi vycházejícími z klasického projektování oboru,
 
správné nastavení hlavice nezná, proto takovou chybu vůbec nepozná a samozřejmě nedokáže navrhnout ani opatření k její nápravě. 
 Samozřejmě, že zde nepomůže ani žádné měření, i kdyby jeho propagátor byl vybaven těmi nejlepšími přístroji a k pochopení uvedených
 souvislostí nepomohou ani laboratoře budované s miliónovými náklady, natož pak názory prodavačů regulační techniky získané rychlým
 kurzem nebo školením výrobce.
 Diskuse o systémech vytápění na Internetu nebo v denním tisku, jsou pak jakýmsi "referendem", preferujícím či degradujícím ten, či onen
 způsob  zajišťování tepelné pohody a podlahové vytápění pak přirozeně "jedni glorifikují a jiní zatracují". Je to stejně úsměvné a naivní,
 jako řešit referendem otázku uložení klikové hřídele v našem automobilu. Technické obory se referendy řešit nedají a vytápění je navíc
 technickým oborem s vysokými nároky na provozní náklady. Jeho správný návrh je bez správných technických výpočtů nemyslitelný a tyto
 výpočty jsou hlavním smyslem projektování oboru. Proto je mnohem důležitější, aby HLAVNÍ NÁPLNÍ PROJEKTU BYLY FYZIKÁLNĚ
 SPRÁVNÉ VÝPOČTY a nikoliv jen hezky nakreslené obrázky, které žádnou funkci soustavy neřeší. Takové obrázky si podle prospektů
 výrobců může zdatnější stavebník nakreslit sám a projektanta k tomu vůbec nepotřebuje. 
 Představy o tom, že bez silného výpočtového modelu můžeme rozumět vytápění, jsou tedy nebezpečné nejen pro investory a správce
 otopných zařízení, ale i pro samotné projektanty, kterým klasické návrhové výpočty prakticky žádnou jistotu neposkytují a klasicky navržené
 otopné soustavy jsou pak hlučné, vykazují provozní chyby a jsou málo úsporné.
 
 Podrobné výpočty nám v oboru vždy nejlépe pomohou rozřešit zbytečné spory a proto je termohydraulika sjednocujícím prostředkem pro
 plodnou spolupráci odborníků. Bohužel se nemůžeme na webu ke každému problému oboru takto podrobně rozepsat a proto TH zůstává
 některými odborníky ještě nepochopena, nebo se jí naopak zbytečně obávají. Zájemci o termohydrauliku se však mohou zúčastňovat
 miniseminářů, které jsou vývojovým týmem pořádány. Termohydraulika představuje dokonalou virtuální laboratoř, která popisuje chování
 dynamických soustav komplexně a umožňuje optimalizovat otopné soustavy k dosažení nejlepších výsledků.
 Od 1.5.2009 uvádíme do zkušebního provozu novou projektovou linku automatického navrhování podlahového vytápění
 včetně plnohodnotného návrhu otopových křivek a dalších  parametrů ekonomického provozu PV.
 Motivují nás k tomu vaše četné žádosti a mrzí nás, že pro vytížení v jiných aktivitách musíme zájemce o projekty PV odmítat.
Upozorňujeme však, že
 toto projektování je řádově náročnější než klasické a vyžaduje úplné projektové podklady pro zpřesněný výpočet hodnot "tv"a dalších, uvedených v tomto příspěvku
 (klasický výpočet tepelných ztrát dle ČSN 06 0210 nestačí) a proto jsou klasické projekty PV většinou pouze v úrovni odborných odhadů. Této úrovni pak přirozeně
 odpovídá i cena klasických projektů a musíme vyřešit problém, jak se s řádově vyšší pracností ke klasické ceně projektu PV přiblížit.
 Poznámka: Konstanta 8,92 tedy platí jen pro skladbu podlahy,
                  se kterou byl měrný tepelný výkon měřen.
                  V uvedeném příkladu však pro jednoduchost tuto
                  konstantu neměníme.